Pořád jsem to já
Kandidoval jsem do Senátu za volební okrsek Plzeň – jih, ale snažím se zároveň hájit zájmy Plzně a samozřejmě i zájmy celorepublikové, včetně ohledů na kontext mezinárodní. Při celém širokém rozpětí funkce senátora však zůstávám plzeňským patriotem. Nepovažuji to ovšem za nic rozporuplného, jak už řekl věhlasnější klasik, každý z nás má odněkud být. A já jsem zkrátka z Plzně.
Velmi dobře si uvědomuji, že Plzeň bez svého okolí by nebyla tím městem, které znám a které mám rád. Je to o vzájemném zázemí, o schopnosti ovlivňovat a přijímat vlivy okolí. Byť mnohdy mohou být starosti různé. Životní rytmus velkých a malých měst není stejný, starosti venkovanů se liší od těch městských. Kouzlo procházky po venkově nikdy nemůže nahradit procházka sebekrásnějším městským parkem. Ale platí to i naopak. Mohl bych dlouze jmenovat společné zájmy - společnou dopravu, čistou Radbuzu, peníze pro výstavbu v Plzni, stejně jako v sebemenší vesnici, snahu, aby obce mohly skutečně rozhodovat samy o sobě atd.Tyto zájmy a práci jsem neuměl oddělit ani jako primátor Plzně v činnosti Svazu měst a obcí a neodděluji je ani v Senátu. Bylo by to bláhové a pomýlené. Jaké by bylo okolí Plzně bez jejího zázemí, jaká by byla Plzeň bez svého okolí? Ten příměr se nabízí - asi jako knížka, ve které vandal vytrhl poslední kapitolu - možná zůstane v knihovně, ale její čtení nás už tolik nepotěší.