Závazek
Děkuji za domov i pocit potřebnosti.
říká se, že člověk má jen jeden domov . A přesto to nemusí být pravda. Před šesti lety jsem sliboval, že v Senátu nebudu hájit zájmy pouze Slovan a Plzně, že můj hlas bude slyšet za celý volební okrsek Plzeň – jih. Slovanské jsem ujišťoval, že z Plzně do Prahy je to skok a věděl, že nemůže být spokojená Plzeň bez svého okolí , stejně jako nemůže být spokojené okolí Plzně bez svého města. Byl jsem doma na Slovanech. Mohu všechny Slovanské ujistit, že jsem tady doma stále. Těm šesti letům však vděčím za své další domovy. Když se při mých cestách po volebním okrsku blíží Blovice, Horažďovice, Nepomuk stejně jako Nebílovy , Starý Plzenec, Chudenice a další desítky obcí na jih od Plzně, vím, že přijíždím domů. Vím , že mě čekají přátelé, známí a ti, co mě potřebují. Dává to smysl mé práci. Vždyť nemůže být nic horšího, než pocit nepotřebnosti. Snažil jsme se oplácet ve svém přechodném domově. Věřím, že ve starobylém sídle Senátu jste mnozí z vás ztráceli ostych a pocit vzdáleného úřadu, když jsme spolu procházeli jeho zákoutími a nahlíželi do míst, kde jsem vám dělal domácího - průvodce. Ve Valdštejnské zahradě se zase každoročně zabydlela Plzeň. Ke své slávě i slávě Senátu. A snad to nebude znít neskromně, když řeknu, že jsem tak kus svého dočasného domova otevřel vám, svým voličům.Děkuji Vám za své nové domovy v mnoha městech a obcích. Děkuji, že jste mě vzali a vítali. Cítím to do let příštích jako ten největší závazek.